Welcome, Hankyung...(HanChul) for Miyaji

5. ledna 2015 v 21:09 | Kyu |  Na přání

Group: Super Junior
Pairing: HanChul (Hankyung/Heechul)
Věnováno: Miyaji snad se ti povídka bude líbit ^^



"Hej, Chule, vzbuď se" šťouchl do mě Donghae. Rozespale jsem rozlepil oči, zívl si a s vyčkáváním na něj čuměl.
"Už je tady." Zašeptal znovu. Nechápavě jsem dál kulil své hnědé kukadla na mého spolužáka.
"Ten nový." Povzdychl si Hae a já hned zbystřil. Jakmile se jednalo o novou kořist, musel jsem být mezi prvními, kdo ji pozná.
Pohledem jsem vyhledával neznámého mladíka, který k nám přešel. Byl to prý Číňánek a přijel sem studovat. Všichni na něj byli zvědaví, dokonce i já…

Po pár vteřinách jsem konečně uviděl toho nováčka. Stál před tabulí, vedle učitele, a byl sladce nervózní.
"Dovolte, aby vám představil vašeho nového spolužáka, Hankyunga." Prohlásil učitel a mladík se uklonil.
"Hankyung" řekl jsem si tiše pro sebe a snažil se si to jméno zapamatovat.
Hnědovlasý mladík se posadil těsně přede mě k Siwonovi. Siwon byl strašný šprt a nikdo se s ním nechtěl bavit, ale měl takové zvláštní charisma, které mi přišlo strašně přitažlivé. Pravděpodobně se představili a Hankyung se poté tiše zasmál. Tak neskutečně rozkošně, že kdybych stál, podlomily by se mi z toho kolena. Po tomhle jsem věděl, že toho kluka opravdu musím poznat blíž.

Jakmile školní den skončil, Hankyung se zvedl a společně se Siwonem někam odešel. Rychle jsem vstal a chtěl jít za nimi, ale než jsem stihl pořádně zareagovat, ztratil jsem je.
Trošku zklamaný jsem se plahočil sám domů, protože Donghae měl ještě doučování z matiky s panem učitelem Eunhyukem.
V tom jsem uslyšel křik a nadávky, které vycházely zpoza rohu. Jelikož jsem byl vždy zvědavý, nakoukl jsem za něj a spatřil něco hrozného. Parta kluků se navážela do Hankyunga a jeden z nich mu dokonce vrazil pěstí.

"Takže ty si myslíš, že si sem přijedeš a budeš si dělat co chceš?! Tady nejsi v Číně ty zmetku. My jsme tady páni!" křičel na něj jeden a druhý mu tentokrát dal pěstí do břicha. Hankyung sykl bolestí a bezbranně si poklekl.
"Hej! Nechte ho!" zakřičel jsem na ně a oni si jen odfrkli. Naštvaně jsem za nimi došel, když v tom mě jeden z nich poznal.
"Kluci, to je Kim Heechul.." šeptl ostatním. Ti si mě se zájmem prohlédli a začali se smát.
"Máte problém?!" zvýšil jsem hlas. Nesnášel jsem, když si takový parchanti něco dovolovali.
"Ale ne princezno, jen jsem si tě představoval trošku víc mužnějšího." Znovu se jeden z nich zasmál.
"Chceš poznat mou mužnou stránku?" zákeřně jsem se na něj usmál. Mladík přikývl. Aniž by mohl cokoliv dalšího říct, přitiskl jsem jej na zeď a rukou ho trošku přidusil.
"Teď mě velice dobře poslouchej. Ještě jednou na toho chlapce sáhneš, tak se zítřka nedožiješ." Sykl jsem skrz zuby. Poté jsem jej pustil a sklonil se k Hankyungovi. Mladík zatím lapal po dechu a po chvilce nakonec utekl i se zbytkem skupiny.

"Jsi v pořádku?" optal jsem se hnědovláska, když jsem mu pomáhal na nohy. Hankyung přikývl, ale jeho tvář mluvila o pravém opaku. Pod okem se mu zračil fialový monokl a ze rtu mu tekla krev.
"Postarám se o tebe." Podepřel jsem ho a pomalu ho dotáhl k nám domů. Položil jsem jej na sedačku a poté se vydal hledat náplasti a zbytek věcí, abych ho mohl ošetřit. Na odličovací tampon jsem stříkl trochu dezinfekce a začal mu ošetřovat roztrhlé obočí.
"Mrzí mě, co se ti stalo." Řekl jsem mu, když jsem mu tamponem přejížděl po tváři.
"Jsem zvyklý" šeptl. Nechápavě jsem se na něj podíval.
"Byl to jeden z důvodů, proč jsem přestoupil. Šikana je asi všude na denním pořádku." Řekl smutně. Opatrně jsem mu obočí zalepil a na monokl mu natřel mastičku.
"Jsou to debilové, s tím nic neuděláš. Ale jakmile si tady najdeš přátele, nechají tě být. Jde jen o to, že jsi nový, takže si podle nich na tebe můžou dovolovat." Vysvětlil jsem a zalepil mu i ret.
"Hotovo" usmál jsem se na něj a utřel mu poslední kapku krve z tváře.
"Děkuju." Chytl mě za ruku a s vděkem v očích se na mě podíval.
"Za málo." Mrkl jsem na něj a začal uklízet ten nepořádek, co jsem udělal.

"Hele Hannie, dáš si něco na jídlo nebo tě mám doprovodit domů?" optal jsem se jej.
"Hannie…" zopakoval po mě. Nechápavě jsem na něj civěl.
"Promiň, vadí ti to?" omluvně jsem se na něj podíval.
"Takhle hezky mi neříkají ani doma." Usmál se.
"Ach dobře. Tak co tedy, zůstaneš?" pousmál jsem se.
"Rád" stydlivě sklopil hlavu. Pousmál jsem se a šel uvařit něco k obědu.

Když jsem se po půl hodině vrátil zpět do obýváku, uviděl jsem Hankyunga, jak sladce spí. Položil jsem jídlo na stůl a přikryl ho dekou, která ležela opodál.
V tom mu zazvonil telefon. Chvíli jsem nevěděl, co mám dělat, ale nakonec jsem to vzal. Co kdyby to byli jeho rodiče?
"Ano? Tady Kim Heechul" představil jsem se, když jsem to zvedl. Na druhé straně se ozval ženský hlas, který se představil jako Hannieho maminka.
"Ach ano, je tady u mě. Měl těžký den tak usnul, ale nemusíte mít o něj strach. Jakmile se vzbudí, přivedu ho domů."
"Vyřídím, nashledanou. Já vás taky, pěkný den." Poté jsem zavěsil.
Položil jsem jeho mobil na stůl a chvíli se na Hannieho jen tak díval. Byl opravdu krásný, takový zvláštní. Jiný než ostatní kluci tady v Koreji nebo dokonce i Číně. To že jsem tam nikdy nebyl bylo vedlejší.

Po asi hodině a půl se Hankyung konečně vzbudil. Rozespale otevřel oči a protáhl se. Jakmile si uvědomil, že není ve svém pokoji, lekl se, ale jakmile mě uviděl, znovu se uklidnil.
"Omlouvám se, že jsem usnul." Vypadal vyjukaně.
"V pohodě, akorát ti vystydlo jídlo." Zasmál jsem se. Hannie se taktéž pousmál.
"Můžu ti to ohřát, jestli chceš." Hannie pokýval hlavou v nesouhlasu.
"Už budu muset jít, promiň." Vypadal smutně.
"To nevadí, však se uvidíme zítra ve škole. Jo a volala tvá máma, tak jsem jí to vysvětlil." Řekl jsem.
"Neřekl jsi jí doufám, co se stalo?!" řekl hnědovlásek vystrašeně. Položil jsem mu ruku na koleno.
"Neblázni. Jen jsem jí řekl, že jsi měl těžký den a prostě jsi vyčerpáním usnul. V klidu." Usmál jsem se. Hankyung si oddychl.
"Promiň, ale znáš mámy, vždy to strašně přehání a nechci, aby o mě měla strach. Už tak je na nervy z toho, že jsme se museli přestěhovat." Vysvětlil.
"Jo to chápu, máma taky vždycky vyšilovala." Řekl jsem chápavě.
"A už nevyšiluje? Tak to ti závidím." Uchechtl se.
"Umřela, když mi bylo 10." Zašeptal jsem. Nerad jsem o ní mluvil. Hankyung se zasekl.
"Omlouvám se." Šeptl.
"To je dobrý, už je to dlouho." Usmál jsem se na něj a snažil se potlačit slzy.
"Chullie" šeptl. Zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí. Nechápal jsem, z kama zná mé jméno.
"Ach ano, ptal jsem se na tebe. Díval jsi se tak nějak jinak, když jsem přišel k vám do třídy, tak mi to nedalo." Zčervenal.
"Jo táák, takže tady pán mě zná jo?" uchechtl jsem se. Hannie pyšně přikývl.
"Tak pojď, doprovodím tě domů" usmál jsem se na něj a donesl mu bundu.

Ve dveřích jsem se ovšem potkal s mým otcem.
"Ale ale nový přítel, Chule?" rozchechtal se otec.
"Haha tati. To je můj nový spolužák." Cítil jsem se trapně.
"Jasně jasně spolužák." Smál se dál a poté odešel do obýváku. Zabouchl jsem za námi dveře a poté se na Hannieho podíval.
"Toho si nevšímej, nemá to v hlavě v pořádku." Řekl jsem celý rudý.
"Jo dobrý." Smál se Hannie. Nechápal jsem, proč to bere tak v pohodě.


"Tak zítra" rozloučil jsem se s ním a poté se vydal zpět domů. Celou cestu jsem přemýšlel nad tím, že jsem vážně rád, že mám tak dobrého kamaráda. A i když jsem jej znal jen pár hodin, bylo to, jako kdybych ho znal věčnost. Opravdu jsme si rozuměli a to se mi stává s málokým.

Druhý den jsem se do školy vážně těšil, což u mě bylo opravdu zvláštní. Vstal jsem snad o hodinu dřív než normálně a před zrcadlem strávil ne 2, ale rovnou 3 hodiny úpravami. Když jsem konečně dokopal svůj zadek do staré školní budovy, Hannie už seděl v lavici. S úsměvem na rtech jsem si sedl za něj a čekal, jestli se něco stane. Hankyung se ihned otočil a sladce se na mě usmál.
"Ahoj Chullie, jak se spinkalo?" zasmál se. Musel jsem se zasmát taky.
"Ale ale pane dobře, co vy, jak jste spinkal po včerejšku?" pořád jsem se chechtal.
"Ani mi nemluv, celou dobu jsem si zpíval tu písničku, kterou jsi mi pouštěl. Dokážeš si představit, co si o mě naši museli myslet, když mi celé 3 hodiny hrála holčičí pisnička?" pořád se smál.
"Ale neříkej, že nejsou dobré."
"Jsou a jak" mrkl na mě. Pyšně jsem přikývl. V tom došel učitel a my tak museli ztichnout.

Od téhle chvíle jsme se stali vážně dobrými kamarády. Veškerý volný čas jsme trávili spolu a ani jednomu z nás nedocházelo, že se stáváme bližšími.

"Chullie! Chullie! Už to vydali!" křičel na mě Hankyung z mého pokoje. Rychle jsem se vyřítil z koupelny, napůl v pyžamu a sedl si k němu za počítač. Hannie rozklikl nově vydané MV naší nejoblíbenější skupiny 'Wassup - Shut up u'.
"Omo ta Nari je tak nádherná! Vidíš ji?!" Hankyung nahodil fangirling.
"Miluju ji!"
"A já tebe" šeptl jsem.
"Ale já ji vážně miluju!" vřískal dál jako malá holka.
"A já miluju tebe." Pokračoval jsem dál. Hankyung se na mě nechápavě otočil.
"Proč to pořád opa.." ale než to dořekl, políbil jsem ho.
"Protože tě miluju." Šeptl jsem mu do ouška. Hanniemu se objevila husí kůže na krku, až k rukám.
"Už jsem myslel, že to nikdy neřekneš." Usmál se a přitáhl si mě k sobě pro další polibek.
"A já si celou dobu myslel, že jsi na holky." Zasmál jsem se.
"A já si celou dobu myslel, že mě nechceš." Smál se spolu se mnou.

"Ach ta ironie života." Řekli jsme společně a nemohli se přestat smát…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 6. ledna 2015 v 16:22 | Reagovat

To bylo moc hezké. Mam HanChul moc ráda. A tady byli tak sladký.

2 Yui Yui | Web | 8. března 2016 v 14:16 | Reagovat

Krásná povídka. ^-^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama