Soul mates...

10. října 2012 v 18:35 | Kyu |  KyuHae
Fandom: Super Junior
Pairing: KyuHae (Kyuhyun/Donghae)
Věnování: Werů ^^


Je to už celkem dávno, co jsem jej poznal, ale ne tak dávno, abych si to nepamatoval. Už poprvé, co jsme si napsali jsem měl takový zvláštní pocit. Pocit, který mě naplňoval dosud nepoznaným štěstím. První věta a já byl naprosto uchvácen. Na tváři se mi objevil úsměv a jako kdyby to byl včera vím, jak jsem se u toho cítil. Motýlky v břiše, úsměv od ucha k uchu, chvění celého těla. Tohle všechno způsobily jeho první slova.
Ale od té doby se hodně změnilo...

Začalo to vlastně tím, že jsem se vyznal. Dost jsem se bál, protože jsem ho neznal zase tak dlouho a po pravdě jsem si nebyl jistý, jak to vezme. Ale co jsem mohl dělat, když jsem byl do něj tak bezhlavě zamilovaný? A tak jsem se jednoho dne rozhodl, že mu to tedy řeknu.
Bylo to někdy v dubnu. Jen tak jsme si psali a já zavedl téma na to, že mám zvláštní pocit, když si s ním píšu. Nějak jsme to rozebrali a ze mě nakonec vypadlo, že ho miluju. V tu chvíli jako kdyby mi spadl kámen ze srdce, ale na druhou stranu jsem se dost bál, protože to mohlo znamenat i to, že se se mnou přestane bavit. Avšak on mi city opětoval. Řekl mi, že mě miluje a já byl nejšťastnější člověk na světě. Začli jsme spolu chodit a já si myslel, že budu mít bezstarostný život, když jsem konečně s někým, koho tak moc miluju. Bylo to kouzelné. Nikdy jsem se s nikým necítil tak úžasně jako s ním.
Ale jak už to bývá, problémy jsou všude. Nebyl jsem si totiž vůbec jistý, jak to bere. Třeba si se mnou jen zahrával...To jsem si myslel.

Uběhl nějaký ten měsíc a už jsme se začali hádat. Ovšem nejhorší na tom bylo, že jsme se vždycky pohádali kvůli úplné blbosti. Nikdy jsem to vlastně nepochopil. Většinu věcí a dokonce i ty vážné jsme řešili v klidu, ale dokázali jsme se pohádat kvůli maličkosti. První hádka mě totálně zabila. Byl jsem z toho strašně na nervy a půlku dne jsem probrečel. Možná to vypadá divně, ale když se to týká někoho takového, jsem strašně přecitlivělý. Nakonec se to ale všechno vyjasnilo a mi byli zase v klidu. Ale ne na dlouho. Postupně se to začalo zhoršovat. V tu chvíli jsem začal uvažovat o tom, jestli je vůbec dobře, že spolu jsme. Samozřejmě jsem tyhle myšlenky hned zahnal. Řekl jsem si, že ho přece miluju a to je to jediné, na čem záleží a na čem vždycky záležet bude.

Avšak pomalu, ale jistě jsem začal zjišťovat, že to zase tak nevinné není, jak se zdálo. Naše hádky jsem začínal nenávidět ještě víc, když mi začalo docházet, že ho ztrácím. Pomalu už jsme si ani nepsali a bylo to takové, dost nahnuté. Když jsme si psali dýl jak dva dny, začali jsme se hádat a to jsem nechtěl.
Konec se blížil a já to cítil. Cítil jsem, že se něco stane, nějaký přelom. A taky že ano. Nějak mi ruply nervy a jednoho dne jsem se do něj pustil. Chudáček ani nechápal, o co jde. Za to já mu vyčetl úplně všechno, co jsem měl na srdci a i to, co jsem na něm neměl. Prostě za ten čas se toho nahromadilo tolik, že jsem to ze sebe musel dostat. Avšak Hae neotálel a pustil se po chvilce do mě taky. Ale to co řekl mě ranilo mnohem víc, než to, co kdy řekl v předešlých měsících. Po tvářích mi stékaly slzy a já věděl, že už nezbývá moc času, že za chvilku ztratím člověka, který je pro mě vším.
Naštěstí jsme se rozešli v dobrém a jsme nejlepší přátelé. Přatelé, kteří nikdy na toho druhého nezapomenou a vždy jej budou milovat.

Teď už můžu jen vzpomínat na ty krásné chvíle, které jsme spolu prožili. Na to, jak mi poprvé řekl "Miluju tě". Na to, jak mě poprvé vzal za ruku. Jak jsme se poprvé políbili. Když jsem poprvé ucítil jeho rty na těch mých. Na to srdceryvné loučení, když Hae odjížděl zpátky domů. Na to, jak jsem plakal, protože mě mrzelo to, když jsem mu ublížil. Na to, když jsem plakal pro něj. Když jsem všem říkal, jak mám nejúžasnějšího kluka na světě. Protože to on byl a vždycky bude. Navždy bude tím jedinečným, drzým, krásným, ironickým a arogantním klukem, kterého já budu vždycky milovat. Teď už si konečně uvědomuju, co jsem ztratil a koho jsem nechal odejít. Ale nadále budu věřit, že ještě není pozdě....protože Hae vždy bude...v mém srdci.

Doufám, že o tom ví a že si to bude navždy pamatovat. Protože je to pro mě hodně důležitá osoba a vždycky bude. Ať už se stane cokoliv, ať už to bude mezi námi jakkoliv, vždycky na něj budu vzpomínat s láskou a s úsměvem. S úsměvem, který si vyměníme, až se zase potkáme. S úsměvem, který se mi vždycky na tváři objeví, když si na něj vzpomenu. Zahřeje mě u srdce myšlenka na to, jak nám spolu bylo krásně. Ten týden pro mě bude nezapomenutelný....Děkuji ti za vše Donghae. Udělal si ze mě lepšího člověka a ať už jsem ti ublížil jakkoliv, mrzí mě to. Nikdy jsem nechtěl, aby jsi byl nešťastný. A proto tě prosím, najdi si někoho, koho budeš milovat tak, jako já miluji tebe...

...Forever in my heart...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Werů :D Werů :D | Web | 10. října 2012 v 18:56 | Reagovat

Omo! To bylo krásný! :* T-T *Utírá slzičku!* T-T T-T
Mám chuť z toho začít teoretizovat! -.- Ale myslím, že si to nechám na potom! :D
*Napsala by sem pár věcí, ale sem se jí to vážně psát nechce!* :D -.-

2 Hatachi Hatachi | 10. října 2012 v 19:04 | Reagovat

To bylo tak krásně smutný. Moc se mi to líbilo.

3 Teuki Teuki | Web | 11. října 2012 v 10:41 | Reagovat

Hoeny, to je moc krásně napsané ♥ Úplně jsem se do toho zažrala, i když vím, jak to celé bylo, když jsem si to teď četla, stouplo mi to do hlavy ještě víc... Je to sice moc smutné, ale asi to tak mělo být... Fighting, Kyu ~~ ! :* ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama