Love at first sight

14. listopadu 2011 v 22:08 | Kyu |  EunHae
Název povídky: Love at first sight
Autor: Sungji
Fandom: Super Junior
Pairing: EunHae (Eunhyuk/Donghae)
Stručně: Když ho Donghae poprvé spatří nenapadne ho, že to bude jeho pravá láska. Ale po pár náhodných střetnutí?





"Hej! Vrať mi to!" zařval jsem na jednoho kluka,který mi právě ukradl peněženku. Otočil se na mě, usmál se a pak se zase rozběhl. To už mě vážně naštvalo. Vyrazil jsem za ním. Dohonil jsem ho a tím ho konečně zastavil. Udýchaně se na mě podíval. Nevěděl jsem,co mám říct a tak jsem jen nastavil ruku. Přikývl a vložil mi do ní peněženku. Usmál jsem se,otevřel ji a dal mu pár bankovek. Nechápavě se na mě podíval.
"Nechci tvoje peníze. Jen jsem se chtěl seznámit." řekl. Měl nádherný hlas. Málem jsem zapomněl na to,co řekl,když v tom jsem na něj vykulil oči.

"Cože?! A kvůli tomu mi bereš peněženku? To jsi nemohl normálně přijít?" Stydlivě se usmál.
"Já se snažil,ale nikdy jsi nebyl sám. Vždycky jsi byl s nějakým hnědovlasým,vysokým klukem a když jsem prošel vůbec sis mě nevšimnul." prohlásil naštvaně. Zamyslel jsem se. To nebylo možné. Těch krásných blond vlasů by si všimnul i slepý. A ten jeho sladký xichtík,prostě zářil jako sluníčko.
"To je naprosto nemožné." řekl jsem nakonec. Natáhl ke mně ruku a usmál se.
"Eunhyuk,ale říkej mi Hyukkie." řekl mi. Usmál jsem se.
"Donghae,ale říkej mi Hae." řekl jsem a jeho ruku přijal. Zasmál se. Uměl se tak krásně smát,až se mi z toho podlamovaly kolena. Nemohl jsem se na něho zlobit a on to moc dobře věděl.
"Promiň,ale už budu muset jít. Pospíchám do práce." řekl jsem a zamířil k přechodu. V tom mě Hyukkie chytl za ruku. Přitáhl si mě k sobě a zašeptal:
"Kdy tě zase uvidím?" Pokrčil jsem rameny.

"Brzo." odpověděl jsem stejně tiše a vlepil mu pusu na tvář. Ani jsem nevěděl,co mě to napadlo,ale měl jsem z toho vážně dobrý pocit. S úsměvem na tváři jsem přešel cestu a kráčel ke kavárně,kde jsem pracoval. Rychle jsem se přeslíkl do pracovní "uniformy" a začal pracovat. Uteklo mi to dost rychle,jelikož jsem neustále myslel na Hyukkieho. Doufal jsem,že sem tam si na mě taky vzpomene. Nevěděl jsem,proč jsem z něho tak mimo. Byl nádherný,ale více méně obyčejný. Nechápal jsem to...

Když jsem po celém dni přišel domů,pleskl jsem sebou na postel a okamžitě usnul. Probudil jsem se až kolem 8. Trochu jsem se opláchl a vyrazil do kuchyně,abych se najedl. Přece jenom jsem ani neobědval v tom spěchu. Vytáhl jsem si z lednice už udělanou bagetu a začal ji do sebe ládovat. V tom někdo zazvonil.Šel jsem otevřít.Stál tam Kyuhyun. Hyunnie byl můj nejlepší kamarád. Trávili jsme spolu ten zbylí čas,kdy jsem já nemusel být v práci a on ve škole.Usmál jsem se na něj a pozval ho dál.Byl u nás jako doma,takže mi nepřišlo divné,když došel do kuchyně a začal prohledávat ledničku.

"Nic tam není." řekl jsem mu,když před ní už skoro 5 minut jen tak postával. Zklamaně se na mě podíval. Ale když uviděl v mojí ruce bagetu,zářivě se usmál.
"Ne,ta je moje!" řekl jsem na protest. Ale bylo pozdě. Kyuhyun ke mně přiběhl a půlku si utrhl.
"Hyunnie! To byl můj oběd." řekl jsem naštvaně. Kyu se usmál.
"Zvu tě na nudle oslavenče." řekl a vytáhl z kapsy pár bankovek. Vykulil jsem na něj oči.
"Ale vždyť já..." uprostřed věty jsem se zarazil,protože jsem se podíval na dnešní datum. Vážně bylo 15. Kyu se usmál,když uviděl můj překvapený výraz.
"Tak pojď,ať nepříjdeme pozdě." řekl a táhl mě z domu.
"Cože? A kam jdeme?" zeptal jsem se nechápavě.

"Přeci na tvou oslavu." zasmál se Hyunnie. Po jeho slovech jsem se úplně rozzářil. Hyunnie mi připravil oslavu. Celou cestu jsem se nedočkavě ošíval.
"Hyunnie,kde přesně se to koná?" zeptal jsem se,když jsem zjistil,že tudy jsem nikdy nešel.
"Uvidíš a pospěš. Všichni na nás čekají." usmál se Hyunnie a já musel přidat do kroku,abych stíhal jít zároveň s ním. Za chvilku jsme došli k jedné velké budově. Vypadalo to jako tělocvična,jenže trochu zchátralá. Vešli jsme dovnitř a já nevěřil svým očím. Všichni tam stáli a na hlavě měli takové ty komické kloboučky. Najednou spustili:
"Hodně lásky a sexu Hae!" Musel jsem se zasmát.

"Paka." řekl jsem si pro sebe. Postupně ke mně všichni přicházeli a ještě jednou mi přáli. Samozřejmě jako první přišel Minnie. Rozkošně se usmál a řekl:
"Hodně štěstí." a vložil mi do ruky dárek. Usmál jsem se na něj a dal mu malou pusu na tvář. Konečně se už všichni vystřídali a na řadu přišel Hyunnie.
"Nemá cenu to nějak prodlužovat." usmál se. Dal mi do ruky dárek a řekl:
"Všechno nej." Dali jsem si malou pusu a on se zase připojil ke svému příteli-Minniemu. Byli tak krásný pár. Chvíli jsem se na ně zadíval a pak se podíval za sebe,protože na mě někdo upíral pohled. Porozhlédl jsem se po místnosti a zahlédl zase ty dokonalé blond vlasy.
Seděl tam a jen tak na mě koukal. Došel jsem k němu,ale nic jsem neřekl. Jen jsme se tak na sebe dívali .Usmál se.
"Říkal jsem ti,že se uvidíme brzo." prohlásil jsem nakonec. Hyukkie se zářivě usmál. Pousmál jsem se,ale dál jsme se na sebe jen tak dívali. V tom se Hyukkie koukl na klín,kde držel malou krabičku. Podal mi ji a stydlivě se usmál.
"Jsem poslední." dodal smutně. Pohladil jsem ho po tváři.
"A taky nejkrásnější." šeptl jsem. Hyukkie se rozzářil.

"Otevři to." mrkl na mě. Otevřel jsem malou krabičku a nevěřil svým očím. Opatrně jsem z ní vytáhl stříbrný náramek,na kterém se nádherně třpytilo "Hyukkie & Hae" radostně jsem na něj koukl. Hyukkie vstal a připl mi náramek na zápěstí. Napřáhl ke mně ruku a usmál se. Přijal jsem ji.
"Všechno nejlepší Hae." řekl a dal mi malou pusu. Ale já si ho k sobě přitáhl a vášnivě ho políbil. Hyukkie se nebránil. Když jsem se od sebe odtrhli,usmíval se. Všichni se na nás nechápavě dívali,až na Hyunnieho. Ten se na nás usmíval jako blbý. Mrkl jsem na něj a on přikývl. Znovu jsem si k sobě Hyukkieho přitáhl a znovu ho políbil. Pak konečně všichni odvrátilili pohled od nás a zase se věnovali svýmu.
Musel jsem se zasmát a i Hyukkiemu to přišlo komické,protože jen tak tak zadržel výbuch smíchu. Vzal jsem ho kolem pasu a táhl ho úplně na opačnou stranu tělocvičny. Navadilo mu to. Jen tak za mnou cupital. Byl rozkošný. Sedli jsem si spolu na lavičku a začali si povídat a pít šampaňské,které se tam náhodně objevilo. Řešili jsem samé blbosti. Přes to,že se chceme jet podívat do Česka,až po to,že si chci koupit CD SHINee. Smáli jsme se a čas utíkal. Bylo už skoro půl 3,když jsem to s Hyukkiem,Hyunniem a Minniem zabalil.

Hyunnie a Minnie se od nás po chvíli odpojili,protože Minniemu se chtělo spát. A tak jsem se s Hyukkiem jen tak procházel po městě. Sem tam jsme si někam sedli a neustále si o něčem povídali. Bylo až zvláštní,že si s někým tak rozumím a to ho skoro vůbec neznám. Hyukkie byl opravdu moc milý a zdálo se mi,že k němu začínám něco cítit. Ale podle mých zkušeností to bylo celkem brzo na lásku,takže jsem své pocity nechal stranou a dál raději přemýšlel o tom,jak je úžasný. Sedli jsem si na lavičku a on mi položil ruku na koleno.
"Hae chtěl bych se tě na něco zeptat." prohodil tak tiše,že jsem to s námahou slyšel. Přikývl jsem a usmál se na něj.

"Víš,ještě nikdy jsem nic takového necítil a zdá se mi,že je to až skoro nemožné,ale myslíš si,že jsem u tebe mohl zažít lásku na první pohled?" zeptal se mě a mé srdce začalo tlouct jako o závod. To samé jsem cítil i já. Věděl jsem,že Hyuk není jen tak někdo a že od samého začátku pro mě znamenal něco víc. Kdybych na něj nemyslel každou sekundu a nepředstavoval si ho ve svých snech,řekl bych si,že je to blbost,ale tohle vážně něco znamenalo. Vzal jsem jeho ruku a zašeptal.
"Hyukkie,cítím to úplně stejně. Ještě nikdy jsem něco takového nikdy necítil. Měl by jsi vědět,že tě vážně miluju." Ale to jsem říct nechtěl. Nechtěl jsem být ten,který to všechno začne. Chtěl jsem,aby Hyukkie řekl ty dvě krásná slova jako první. Aby on byl ten,který začne náš první polibek a ten,který později řekne "Marry me". Ale bylo pozdě. Já jsem to řekl jako první a taky ho jako první políbil. Když jsem se od sebe po pár minutách odtrhl,lapali jsme po dechu. Pak jsem se už ovšem uklidnil a on konečně vyslovil to,na co jsem celou dobu čekal.
"Miluju Tě Hae. Miluju tě tak,jako ještě nikdy nikoho. Už od té doby,co jsem tě poprvé spatřil jsem věděl,že ty budeš ten,který mi ukáže správnou cestu. Který mi ukáže cestu lásky s milovaných člověkem." prohlásil a já se při jeho slovech rozplýval. Byl tak dokonalé ho poslouchat,natož ho ještě sledovat. Celou tu dobu,co jsme tam seděli jsem měl tu tendenci ho obejmout a umačkat. A hlavně už nikdy nepustit. Pořád jsem nemohl uvěřit tomu,že je můj. Jen můj. Ode dneška až navždy. Do konce života budeme spolu. Jen my dva. My dva a naše láska...

Pozn. Omlouvám se kvalitu povídky,ale psala jsem ji už tak před měsícem a to jsem ještě nebyla až tak ve formě,aby to vůbec dávalo smysl...:D Takže ještě jednoi Sorry!^^
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SooMin (수민) SooMin (수민) | Web | 15. listopadu 2011 v 19:46 | Reagovat

Ještěže jsem si to nechala na večer... tohle byla dokonalá povídka na tešně před spaním. Sladká, nenáročná, veselá. Skvěle se to četlo. Jak se říká, v jednoduchosi je krása. :-)
Mimochodem, Hae rozhodně není sám, kdo se při Eunhyukových slovech rozplýval. *-*

2 Kyu Kyu | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 19:54 | Reagovat

Jejda děkuju moc :D vždycky to tak potěší ;) chápu,tak bych se rozplývala :D:*

3 Kaoru Kaoru | 8. prosince 2011 v 18:57 | Reagovat

jéééé...jak já miluju eunhae!!...já miluju tuhle povídku..:D...SKVĚLÁ ...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama